Dnes jsem opět brázdil Prahu 6, která je svou pověstí známá vysokou koncentrací kurýrů jako třeba od Rohlíku (nebudeme zabíhat do podrobností), ale opět jsem se přesvědčil, že problém nemusí být nutně v určité skupině řidičů, ale spíše v jednotlivcích, nehledě na to, kdo v čem jezdí. Výjimku snad tvoří rozdílné chování ve firemních vs. osobních vozech. Mnozí by si s vlastním autem rozhodně některé manévry v životě nedovolili, ale proč se stresovat se škrábancema u auta, které není moje, že jo.

Bylo za deset čtyři odpoledne, byl jsem v Podbabě a potřeboval jsem se dostat do dvou firem ve Vokovicích za 10 minut. Kudy? Přes Šárecké údolí.

Tato cesta je vlastně takovou zkratkou z Lysolají do Vokovic namísto vytížené Evropské. Nevýhoda? Třicítka – v zóně.

Co si budeme povídat, jel jsem mírně nad limit, ovšem ne nijak výrazně – přece jen silnice je klikatá a místy dost úzká. Protože tu silnici znám jak svoje boty, vím, kde by mě mohl překvapit protijedoucí autobus, kde mu uhnout a nechat ho projet anebo nepřehledná místa, kde by nedej bože mohlo vyběhnout dítě.

Ujel jsem sotva 500 metrů a z místa ležícího mimo pozemní komunikaci mi vyjela do cesty paní středního věku ve svém firemním voze VW Touran, které bylo ještě polepené firmou VÍNO & spol. Přešlapy řidičů na cestách vnímám ve velkém s nadhledem a dokážu mít pochopení, že i jinak dobrý řidič může mít den blbec. Třeba něco zrovna řeší, špatně se podívá a nedá přednost v jízdě. Je to průšvih, ale i tak můžu mávnut na omluvu nebo zablikat a příště si dám pozor. Jsme jen lidé a 1. zásada dobrého řidiče je i takovéto situace předvídat.

Ovšem u této paní, o které bych si troufl i tvrdit, že je majitelka firmy (nerad bych křivdil nebo někoho poškozoval, jde zcela o můj subjektivní pocit, když tak zdravím!), se žádné omluvy nedostalo. Počkal jsem chvíli, až se silnice trochu otevře, první místo, kde se dalo předjíždět, bylo hned kousek za přechodem pro chodce.

Začal jsem předjížděcí manévr tak, jak se v civilizovaných zemí patří. Po zapnutí blinkru doleva a najetí na levý okraj vozovky, VW Touran na mne začal doslova najíždět. Musel jsem ostře na brzdy, jinak by došlo ke kolizi boky vozů.

Nabyl jsem dojmu, že paní v Touranu mi do cesty vjela schválně už z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, že to asi nebyla úplně „klasická chyba“. Když jsem začal manévrovat ze strany na stranu, zcela mou stopu kopírovala. Při druhém pokusu o předjetí mě Touran vytlačil více jak jeden metr mimo vozovku, vůbec jsem nevěděl, jestli v té vysoké trávě náhodou není nějaká díra nebo nerovnost, která by mne mohla rozhodit. Musel jsem tedy svůj manévr znovu přerušit, abych nenaboural sebe nebo Touran do mne. Nějakou chvíli jsem tedy provětrával klakson a žhavil dálkové světlomety. Místní museli ten dlouhý klakson jistě slyšet na několik kilometrů, za což se jim alespoň takto omlouvám – přece jen by to mělo být klidné místo, bohužel jsem měl již rudé vidění a zpátky to vzít už nejde.

Blížila se liduprázdná autobusová zastávka a já jsem dostal nápad – vím, že je krátká a na předjetí zprava by to nebylo, přesto jsem do ní udělal myšku, aby to vypadalo, že jí chci tudy předjet. A hádejte co – zablokovala mne znovu. To už bylo zcela jasné, že o mé přítomnosti ví a jedná celou dobu zcela vědomě, nerespektuje jízdu po pravém okraji vozovky, jezdí mezi „dvěma pruhy“, když k tomu není důvod, jezdí protisměrem a brání předjíždění.

Protože jezdím měsíc bez kamery (přestala se mi totiž přisávat přísavka), začal jsem ke konci údolí nahrávat video na mobil připevněný na čelním skle. Myslel jsem si, že už nebude nic k vidění, blížili jsme se totiž ke křížení s Horoměřickou ulicí, kde už začíná ostrý provoz. Ale přece jen mne paní překvapila – otevřela si šíbr (střešní okénko) a začala si mne v celé parádě fotit/točit na telefon.

Takže si to shrneme: nedání přednosti vozidlu při vjíždění na pozemní komunikaci, jízda v protisměru, bránění předjíždění a držení v ruce telefonní přístroj.

Milá paní z vinárny, než si příště budete chtít hrát opět na drsnou policajtku, vřele doporučuji začít sama u sebe. Až mi příště budete ukazovat gesta z auta, abych respektoval Vaše tři nezajímavé prstíky, pusťte si písničku od skupiny The Tap Tap, která zpívá o řidiči z autobusu, který neprávem vyhodil cestujícího z přepravy a argumentoval přepravním řádem. Když máváte předpisy, měla byste je i znát. Teď už je jen otázka, zdali znáte nebo jen nerespektujete. Sáhněte si do svědomí sama.